Sněhově bílá pomsta...

23. ledna 2012 v 20:50 | Stew |  Povídky..
Zdary..:)
Odhodlala jsem se napsat povídku o tom, jak asi vypadala Rosalina pomsta snoubenci - Roycovi... Prosím, snažte se mě po přečtení neulynčovat...;D
Taky by nebylo na škodu si k povídce pustit ---> Listen to your heart (Roxette)
Odbila půlnoc. Téměř prázdnými ulicemi spícího města právě němě procházela drobná postava. Dlouhé bílé šaty jí splívaly až ke kotníkům, přes blondaté vlasy, uvázané v pevný drdol byl lehce přehozen průsvitný závoj. Vysoké podpatky tiše klapaly o kamenné dlaždice, jako předzvěst blížícího se zla.
Klap, klap, klap...

Nikdo by asi nechtěl být v kůži bodyguardů, kteří hlídali dům, u něhož se ona dívka zastavila. Nikdo by se nechtěl podívat do těch samých krvavě rudých očí. Nikdo by nechtěl zahlédnout ty stejné nepřirozeně dlouhé špičáky. Nikdo by nechtěl zemřít stejně jako oni...
,,Kráčela jsem dlouhou chodbou a cítila jeho pach. Hnal mě tou nekonečnou místností. Hnala mě touha po pomstě. Touha po jeho krvi. Prahla jsem po ní víc, než kdykoli za dobu své nové existence. Cítila jsem ten příšerně spalující pocit uvnitř sebe. Doslova a do písmene. Hořel ve mně oheň, který nemohlo zničit nic jiného, než horká tekutina z těla mého milovaného snoubence..."

Dívka ve svatebních šatech pomalu procházela místnostmi onoho domu. Nepřítomná. Jako by ani nevnímala zdi okolo sebe. Postupovala ladnými, elegantními kroky, do rytmu hudby, kterou slyšela jen a jen ona. Hledíc někam dopředu, jako duch mrtvé nevěsty jdoucí si pro svou lásku k neviditelnému oltáři.
,,Cítila jsem to. I přes mohutné dubové dveře jsem vnímala hrůzu, která ho spoutala, když uslyšel poslední výkřiky dvou mužů, kteří hlídali jeho komnatu. Slyšela jsem jeho zběsilý dech i tep vyděšeného srdce. Uspokojovalo mě to. Dobrou minutu jsem před tou ložnicí jen stála a vychutnávala si jeho zděšení. Chtěla jsem ho nechat topit se v tom strachu. Zešílet z očekávání okamžiku, kdy vejdu do místnosti..."

Po chvilce zlehka vrazila do dveří a ty se okamžitě rozletěli. Vstoupila do pokoje. Naskytl se jí pohled na lidskou trosku. Všude po zemi se válely prázdné flašky od whisky a mezi nimi byl on. Klečel na kolenou, snad prosil o odpouštění. Nic takového však neměla v plánu. Podívala se mu do očí a usmála se...
Stew
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama